Dnem 2 (12.4.2003)

Proudoví krtci: Sven, HOnza, Vítek
Výsledky: došli jsme do cíle (13 šifer) - první místo

V dubnu 2003 jsme si vzpomněli na Dnem: přihlásili se Sven, HOnza a Vítek. Na náměstí Svobody jsme přišli plně vybaveni (například krosny na zádech s náhradní obuví, dalekohled, baterky), na rozdíl od ostatních týmů. Po zahájení hry (multimediální projekce na ploché obrazovce v rohu náměstí) jsme doběhli mezi prvními do průjezdu Staré radnice a odběhli zpět do pasáže KB.

Na Gagarinovu jsme se zeptali první babičky, co šla kolem. Z Gagarinovy po vyluštění geometrického Indiana Jonese se Sven musel vrátit na náměstí Svobody nalepit nálepku a Vítek s HOnzou pokračovali ke kostelu na Jezuitské. Na princip šifry jsme nepřišli (stisknutí tlačítek mobilního telefonu), ale HOnza frekvenční analýzou odhalil pasáž Typos.

V pasáži jsme další šifru nemohli najít, protože ji někdo ukradl. Než organizátoři dodali novou složku, dohnal nás další tým. Tři meče Svena vůbec nezdržely, než se ostatní stihli podívat na papírek, už jsme byli na cestě na Mečovou 3. Vtipnou šifru s množstvím instrukcí Vítek znal, takže se hned podíval na bod 19, a vyrazili jsme na Starobrněnskou.

Tam po minutě Sven s Vítkem souhlasně začali číst řešení (KANON …) a hned jsme se vyškrábali na Špilberk a zjistili, že jsme skutečně první. Šifru s Jundrovskými ulicemi jsme řešili celou cestu šalinou a pokračovali ještě další dvě hodiny v Jundrově, až nás dohnala většina skupin. Aplikovali jsme spoustu matematických postupů (když jsme z té matematické třídy), ale bylo nám to úplně na nic. Mladší hráči s méně komplikovanými nápady byli úspěšnější, šifra byla velmi originální a týkala se čísel na domech.

U Jundrovské hájenky Vítek po chvíli přišel na systém šifry (DNEM, otočení dvakrát) a vydali jsme se přímou cestou (přes kopeček) k jezírkům. Tam jsme doběhli jako druzí, 40 minut za týmem Big head (taky z Jarošky), což nás po ztrátě v Jundrově mile překvapilo.

Bohužel byla v šifře chyba - což nám zkomplikovalo čtení tajenky, postup nám po společném přemýšlení byl docela jasný - ve chvíli, kdy nám organizátoři napovídali, Sven už běžel ke hraničnímu kameni na modré značce.

Medvědy už zase hledalo hodně lidí (asi si otevřeli nápovědy), našli jsme toho pravého s heslem "AWERILI" a seběhli dolů na rozcestí značek. Na turniketu bylo už několik nálepek před námi, takže jsme se báli, že do cíle nepřijdeme v dobrém pořadí, zvlášť když jsme dlouho nevěděli, co s tím, až HOnza uviděl "Morseovka je uzita" a rozlišit slova podle délky už bylo otázkou chvíle.

Kde je Ruský letec jsme věděli, doběhli na místo a velmi rychle vyluštili šifru s přepisy písmen. Stejně jsme věděli, že to bude vodojem, protože u Medvědů bylo ve vrcholové knize, že nejvyšší bod hry je 415 m.n.m.

Na hřišti pod vodojemem jsme podali asi nejdůležitější týmový výkon a perfektním rozdělením práce jsme dokázali předběhnout tým, který začal luštit dlouho před námi. Složili jsme vlaštovku, napsali heslo a víceméně zaráz s tím druhým týmem jsme vybíhali ke škole na Pavlovské. Zajímavé je, že o vítězi hry rozhodla rychlost nalezení správného vchodu do školy. Naštěstí jsme to byli my - a zaslouženě: skoro celou hru jsme běželi (snad ne jen do kopce) a ten druhý tým (myslíme, že to byli Retardos) díky špatné orientaci v terénu našel dřív medvědy, než šifru s chybou, kterou už nemuseli luštit, jen nalepili nálepku.

Vítězství jsme si patřičně vychutnali a oblékli žlutá trička (nosíme dodnes - bohužel jdou na žlutou barvu malé mušky, což je nepříjemné).

« Zpět