Osud 2 (22. 4. 2005, Zlín a okolí)

Proudoví krtci: Sven, Michal, Vítek a HOnza
výsledek: došli jsme na patnáctku (ze sedmnácti)

4. května 2004 jsme dorazili do školy ve skvělé náladě a v tričkách za vítězství na Exitu. Když přišel do hodiny češtiny Ivoš Cicvárek ptal se: "Vítězství? To je skvělé, my jsme taky vyhráli." Ve stejném termínu jako brněnský Exit se totiž konala také nová šifrová hra ve Zlíně. Ivoš kulhal a říkal, že terénní část byla velmi fyzicky náročná, ale že ta příroda okolo Zlína opravdu stojí za to. Šifry nám podle internetových stránek připadaly poměrně lehké, ale řekli jsme si, že pokud opět nedojde ke kolizi termínů, mohli bychom se do Zlína také podívat.

Na jaře 2005 se akce nekřížily, ale pro změnu na sebe navazovaly. Jako druhá akce z čtyřtýdenního maratonu (Dnem, Osud, Bedna, Exit) bylo na řadě zlínské "Od soumraku do úsvitu". Ze čtyř uvedených akcí jsme při plánování dávali Zlínu nejmenší prioritu, ale nakonec jsme i pro Osud našli dost Krtků, kteří mají čas.

V sestavě byla původně ještě Veverka, která těsně před akcí onemocněla. Sven se zase musel v pátek podílet na organizaci regionálního kola fyzikální olympiády, a tak dorazil do Zlína později. Já s Vítkem a Michalem jsme byli ve Zlíně včas, koupili jsme 24hodinové jízdenky a očekávali jsme na lavičce v jednom z parků, co se ozve z rádia. Původně jsme čekali trochu víc, ale pouze jsme se dozvěděli, že máme jít na stadion Luďka Čajky. Místo zápasu hokejistů Hamé se na kostce nad ledem promítala prezentace o autem a jejich majitelích. Říkali jsme si, že je to legrační, neboť podobná šifra byla o týden dřív na Dnem, ale neváhali jsme a rychle sepsali informace a vypadli ze stadionu.

Začal jsem řešit, ale špatně jsem si spočítal osoby a dělil vše napřed pouze na 4 hromádky. Chybu jsem objevil, Michal přesto běžel zkontrolovat ulici bří Sousedíků. Druhý pokud se zdařil lépe a přesunuli jsme se na Kvítkovou. Tam se Vítek odvážně vrhnul pod auto a měli jsme druhou šifru. Opět nás pobavila, protože vybarvování černobílého obrázku bylo také na Dnem. Vybarvili jsme čáslo 83 a pokračoval "hvězdicový běh" z centra do centra. Na tabuli jsme si pouze přečetli, že 83 je Malenovický hrad a čekali jsme spolu s několika dalšími týmy na trolejbus. Cestou ze zastávky na hrad jsme se jim snažili utrhnout během a zahájili tak fázi hry, kterou jsme pojali dost silově.

Na hradě jsme řešili úlohy vedoucí na čísla, neměli jsme je všechny, přesto "kaple Louky" nezůstalo dlouho skryto. Na zastávku jsme to opět vzali poklusem a dohnali tak spřátelený tým Iontový stabilizátor. Od zastávky ke kapli jsme je zkusili utrhnout, ovšem před dalším přesunem trolejbusem nás došli, protože šifra "On a ona" nebyla na dlouho. My jsme původně nepochopili celý smysl šifry a když jsme našli šifru přímo na soutoku, vše mi došlo a prohlásil bych myšlenku této šifry za velmi velmi pěknou.

Fotka s mrtvolou se nám zdála trochu neoriginální a říkali jsme si, že už jsou zase zvýhodněni "domácí" zlínské týmy. Ovšem náměstí Míru jsem odhadl podle tvaru okoukaného z mapy a nejbližší dvě starší paní nám to potvrdili. Zase jsme se vraceli na místo, kde už jsme byli aspoň čtyřikrát. Asi trochu štěstí jsme měli v tom, že Michal bez problémů a prostojů převzal další šifru od bezdomovce a mohli jsme hned spěchat přes autobusové nádraží do areálu Svitu. Na ten jsme se museli jako "cizinci z Brna" pochopitelně ptát a bylo to opravdu legrační, když jsme stáli přímo u něj.

Měli jsme určité problémy se západní stěnou budovy 23, ale došlo i k něčemu mnohem horšímu. Přes budovou byl mezi dvěma kůly prověšený řetěz. Michal běžel a protože už začínalo být šero, přehlédl ho, zakopl, spadl a zbytek odchodil i oběhal s rozbitými lokty a koleny. Nedovedu přesně odhadout míru bolesti, již musel překonávat, ale prokázal pak obdivuhodnou vůli. Od 23 odběhl na autobusové nádraží zjistit další číslo a čekat na Svena, který měl každou chvíli přijet Brna. V tomto směru nám rozložení prvních šifer hrálo náramně do karet, jak polohou tak časově. Napřed jsem hlídal batohy a Vítek běžel k další budově. Pak jsme se vystřídali. Mimochodem na stejném řetězu jako Michal se málem zneschopnil i Vítek, zastavil opravdu na poslední chvíli. Oběhal jsem další tři budovy a nutno říci, že jsme asi byli dost v čele a neměli jsme proto ještě problémy s neplánovaně zákeřně schovanými zprávami.

Poskládat bigramy bylo otázkou minutky. Zvláště "kostel" nás hned bilo do očí. Sven se k týmu připojil v nejvhodnější chvíli. Před tím než přišla první těžší šifra a před tím než se hra začala vzdalovat od centra. Po cestě ke kostelu nám ujel trolejbus a ztratili jsme tak nějaký čas, neboť jít pěšky se nehodilo. U kostela jsme chvíli nepřicházeli na to, že musíme dovnitř. Každopádně jsme krásné součástky dostali jako šestí. Rubikovu kostku jsme k řešení šifry nepotřebovali, postupovali jsme metodou gumování a přepisování písmenek v síti. Celkem rychle jsme objevili redukci kroků a po určitém snažení a několika neúspěšných pokusech i rotace písmen na stěně podle středu. Mírně jsme se zdrželi, ale celkový čas řešení byl nejvýše 25 minut. O tom, na kterou točnu se vydat, jsme vůbec nepřemýšleli, složitější to bylo s přesunem. Sjeli jsme trolejbusem dolů pod kopec na autobus. Ale když se ukázalo, že jede za půl hodiny, rozhodli jsme se ho předejít. A byli jsme úspěšní. Utrhli jsme tak minimálně jeden čekající tým.

Opravdu jsem byl překvapen, když jsem četl na stránkách, jak těžce se některé týmy potýkaly se "smradlavým dřevíčkem". Očuchali jsme to, já jsem trošku koukl do mapy a šli jsme. Prostě no problem. Na Jahodové jsme si vyzvedli osmisměrku a jako asi skoro všichni jsme si řekli, že to bude zase rychlovka a že už to začíná být trapné. Po vyškrtání opravdu všech písmen jsme přece jen sedli na zadek. Hledali jsme, zda to budou dvakrát přeškrtlá písmena, nebo třikrát vyškrtlá písmena, nebo co. Pak u nás zastavil jakýsi luxusní vůz a pán se ptal, co tam děláme. Snažili jsme se mu to vysvětlit a on nás nabádal, ať jsme rychle hotoví. Ukázalo se, že patří k té vilce, před níž sedíme. Poslechli jsme ho a byli rychle hotoví. Všimli jsme si dobré frekvence v počátečních písmenech a začali je v osmisměrce kroužkovat. Nakonec se ukázalo, že šifra byla celkem pěkná. A chudáka pána tam rušili davy lidí asi ještě pěkně dlouho.

Trochu hloupé bylo, že se při průchodu na následující stanoviště šlo znovu přes točnu. Tam už bylo několik týmů, tak jsme se tvářili, že si taky bereme to smradlavé cosi a odcházíme to analyzovat do ústraní. Králíček na vrcholu nám dal zabrat. Dohnal nás tak minimálně jeden tým. Prostě jsme dlouho nevěděli, co vlastně hledat. A nevím, jestli je takovéto schovávání šifer (bylo to tak třeba i s 13 u mostu a jinde) nutné.

Princip matematické hádanky jsme znali, šlo jen o rychlost propočtu. Měli jsme trochu štěstí, že nás neovlivnila ta chyba v zadání. Dost rychle jsem zarazil Vítka, ať to nevypisuje všechno. Že potřebujeme ta větší čísla, aby nám dobře vyšel součet. Sven se nás snažil přesvědčit, že to máme dorazit do konce, ale odbyli jsme ho, že stačí vědět, kam se má pokračovat. Takže jsme se s chutí a elánem vrhli do lesa v místech, kde mapa hovořila o kaštanové aleji. Přelezli jsme na protější vrchol a tam po určitém pátrání dospěli k dalšímu úkolu.

Přišly ke cti součástky a Svenovy šikovné prsty. Stejně nám to trvalo dost dlouho. Povzbuzovali nás orgové, mimo jiné tím, že nám řekli, že jsme první. To potěší. Nakonec jsme přijímač dobře natočili a Sven vyslechl ve sluchátkách další instrukce. Tentokrát jsme nevolili přímou cestu skrz lesy, ale dali jsme přednost jasným cestám. Netrvalo příliš dlouho a byli jsme na křižovatce značek. A měli jsme v tu chvíli zhruba 90 minut náskoku. Ten jsme všechen promarnili školáckou chybou. Když jsme stáli na křižovatce, neobtěžovali jsme se vytáhnout buzolu pro správné zorientování mapky. Jen jsme odhadli, jak by to mohlo být a vydali jsme se na nedaleké klády. Tam jsem hlídal batohy a jedl a kluci lítali po lese a snažili se něco najít. Strašně dlouho se to nedařilo. Nebylo divu, byli jsme ve špatném kvadrantu. Pak našel Michal dva papíry, ovšem neuvědomil si, že jsou to úplně jiné, než si myslí. Takže se lítalo po lese dál. Pak se objevili Jeníčci a další týmy, které přicházely a odcházely. Byli jsme zoufalí. Jaktože oni to mají a my ne. Pak se přišlo na tu fatální chybu. Sven musel nakonec proběhat "tečky" dvakrát, ale systém jsme přitom odhalili celkem rychle. Strávili jsme tak na této šifře, již další silné týmy hladce probíhaly, tři hodiny času a nevyjádřitelné množství fyzických a psychických sil. Taky jsme si mysleli, že nás museli všichni předběhnout. A přitom jsme byli na třináctce zaznamenáni jako čtvrtí.

Grafická šifra se také nám napřed jevila jako morseovka. Poměrně rychle nás napadlo i grafické řešení, ale udělali jsme si sami podobné problémy, jaké způsobil Jeníčkům mobil. Při přepisování z mobilu jsme omylem připsali jeden znak navíc a rázem to nevycházelo. Najednou kolem nás probíhal tým Albert Stalone a Ivoš Cicvárek se nám velmi smál. V cíli se pak přiznal, že běželi jenom v tu chvíli, aby nás dráždili. Nás to vyprovokovalo k přesunu, chtěli jsme další stanoviště najít a vytipovali jsme blízký Kostelec. Pak jsme zjistili, že to k ničemu nepovede. Také jsem si nechal nadiktovat od Svena zprávu z mobilu. Odhalili jsme nesrovnalost v počtu znaků a za chvíli jsme běželi na blízkou kótu.

Ćtrnáctka opravdu nebyla na dlouho, přesto si myslím, že byla pěkná. Myslím, že Vítek uviděl první "kaple" a rychle jsme to dorazili. Opět jsme se pak poněkud zamotali do přesunů. Na "jihu" Štípy (viz text řešení šifry) byl podle mapy pouze klášter a kapličky se nacházela v jiné části. To jsem odhalil po cestě, když mi ostatní trochu utíkali a vydal jsem se za svou pravdou. A tak jsem se proběhl víc než jsem musel. Když kluci dorazili k té správné kapli, našli tam i Stalony a Ivoš prý velmi zuřivě vykřikoval, že už jsou tam dlouho a už jsou zoufalí. Sotva jsem přišel, začali se radovat a po chvíli odešli. Pro nás byla šifra s kartami konečnou v celé hře.

Hledali jsme hlavně nějaký pěkný karetní princip. Trochu nás pak mrzelo,když jsme se dozvěděli, že nic takového v tom nebylo. Samozřejmě jsme také zkoušeli různé sčítací finty, ale v jednodušší podobě, než bylo řešení. Zkoušeli jsme také karty přepsat v písmena a v nich něco vidět. Nejdéle jsme se asi věnovali otázce, které karty jsou v tabulce kolikrát, které tam chybí ap. Po určité době jsme se rozhodli, že šance, jak dojít do cíle, je nálézt další šifru brutální silou. Svenovi se od samého začátku při koukání do mapy nejvíce líbil "Větřák". Usoudili jsme (chybně), že hra bude končit ve Zlíně, a rozhodli se pro červenou a zelenou turistickou značku. Michal s Vítkem měli jít po červené a já se Svenem jsme měli zkontrolovat Větřák a pak jít po zelené. Vyrazili jsme, ale ztratili jsme trochu orientaci a po určité době také odhodlání. Pro rapidní úbytek fyzických sil jsme se rozhodli hru vzdát.

Nasedli jsme na projíždějící autobus do města a po obdržení SMS od orgů jsme byli šokováni zjištěním, že jedeme na úplně opačnou stranu. Vystoupili jsme, hodinku se povalovali na slunci a pak jeli zpátky na letiště na vyhlášení. Tam jsme mohli gratulovat týmům La Kukarača a Albert Stalone. Také jsme se potkali s dalšími známými.

Závěrem nutno dodat, že pokud bychom to nevzdali, našli by zřejmě Vítek s Michalem šestnáctku u rybníka a já se Svenem sedmnáctku na Větřáku. A tak bychom zřejmě došli do cíle. O lepší cestu do cíle nás připravit kiks na dvanáctce. Kdybychom měli víc času, mohli jsme si poradit s patnáctkou. Přes nepovedenou druhou polovinu jsme odjížděli ze Zlína hodně spokojeni. Hra s více jednoduššími šifra mi a velkou fyzickou náročností nám vyhovovala. Do Zlína se určitě vrátíme.

HOnza

« Zpět