OSUD 4 (27. – 28. 4. 2007, Zlín)

Osudní Krtci: HOnza, Lenka, Vítek, Michal, Sven
Výsledek:
  • první na šifře č.16 v 5:15
  • první na šifře č.17 v 13:54
  • hru jsme vzdali 15 minut před koncem, abychom stihli vyhlášení

Od Soumraku Do Úsvitu IV

Před hrou

Loňský OSUD se zapsal do historie šifrovacích her jako jeden z nejdrsnějších závodů, hlavně díky vytrvalému dešti a dlouhé terénní části s velkými převýšeními. Ve zkratce řečeno, byl to pro nás velmi silný zážitek a tak jsme si ten letošní OSUD nemohli nechat ujít, i když dlouhodobé předpovědi počasí naznačovaly, že bude-li to silný zážitek, tak spíš díky úpalu. Ještě že se hraje hlavně v noci.

Přípravy na OSUD začaly už v únoru po registraci. Aby se mohl tým vůbec zůčastnit, nestačilo se jen registrovat a zaplatit vstupní poplatek, musel také odevzdat svoji fotku. Týmové foto byla příležitost pro mnohé týmy se sejít a vymyslet opravdu nápadité šílenosti, o čemž se mužete přesvědčit v fotogalerii týmů přímo na stránkách hry. Tento nápad musíme orgům pochválit, protože jsme tak měli možnost si poprvé pořádně prohlédnout obličeje patřící všem těm notoricky známým šifrovacím harcovníkům i méně známým nováčkům. Náš tým v tomto zůstal celkem při zemi.

Osudová cesta

Původně jsme se domluvili, že pojedeme do Zlína autobusem s místenkami, abychom měli všechno v pohodě a byli na místě s předstihem, potom ale přišel návrh od spřáteleného týmu, abychom jeli společně vlakem, že to bude větší legrace za míň peněz a tak jsme souhlasili, a legrace to byla. Až do Vyškova vše probíhalo v poklidu, místa bylo dost a ve společnosti dalších tří týmů cesta pěkně ubíhala. Potom ale cosi zasmrdělo a za oknem se začaly objevovat chomáče hustého bílého kouře. Nebylo úplně poznat jesti hoří vagón před námi, nebo za námi, leč všichni byli v dobré náladě a o vtipy s Pečenými krtky nebyla nouze... až do chvíle kdy vlak zastavil ve Vyškově a rozzuřený průvodčí nerozmlátil kryt hasícího přístorje aby mohl jít hasit hořící podvozek. Jak se nakonec ukázalo, náš vagón jel zabržděný celou cestu z Brna, takže se mu kolečka rozžhavila do ruda.

Všichni cestující vystoupili, průvodčí kolem chodili a kochali se a nikdo nám nebyl schopen říci, za jak dlouho se zase pojede. Nakonec jsme riskli vlak přes Přerov a po dvou přestupech jsme dorazili do Zlína v 15:50.

Úvod

Já s Michalem jsme vyrazili během k Velkému kinu, abychom stihli začátek a cestou vyzvedli od kamaráda Mervina lístky na MHD. Do promítacího sálu jsme přišli právě v okamžiku, kdy začínala projekce Šumného zlína.

Byli jsme si celkem jistí, že ve vlastním pořadu oplývajícím vtipem Davida Vávry žádná šifra nebude, mohly se ale použít místa nebo osoby v něm zmiňované, takže jsme si ho pro jistotu celý natočili. Ostatní týmy kolem zuřivě zapisovaly všechno co by mohlo skrývat jen ždibec informace, což vysvětluje vlnu smíchu a potlesku poté, co na konci promítání sám David Vávra pronáší: "To co jste právě viděli na plátně, je pro váš život potřebné, ale pro danou soutěž zcela zbytečné, protože úkol se odehrává někde kolem vás..."

Poté jsme se dosti diskoordinovaně rozprchli po celém kině a hledali první šifru, nic jsme ale nenašli. Až když jsme se všichni zase sešli před kinem, abychom koordinovali další postup (davy odbíhajících hráčů nás mírně znervózňovaly) si kdosi všiml vývěsního štítu kina. Tak jsem se také rozeběhli k nejbližší trafice, Zlínský deník se nám ale podařilo koupit až napočtvrté.

Šifra č.1 — Mladí, držte se, fandím vám!

Noviny jsme si rozdělily rovným dílem mezi sebe a po chvilce jsme našli článek o letošním Osudu. Sice v celém textu nebyla ani jedna zmínka o názvu této šifrovací hry (což bylo krajně podivné) ale ani po hodině zkoušení všeho možného se nám nepodařilo nic najít. Sice nám chvíli svitla naděje, když jsme si všimli, že právě tento článek vyhrál soutěž a cenu je možné si vyzvednout v redakci, ale poté, co jsme přiběhli k redakci a už cestou na nás tým Iontový stabilizátor kričel: "Makejte, je to tam!" bylo jasné, že tudy cesta nevede.

Ještě chvíli jsme luštili a poté jsme se vydali směrem k umělému lyžařskému svahu, kde měla být v 18:00 zveřejněna nápověda.

Lenka s Honzou zůstali ve městě a přesunuli se na nejbližší dopravní uzel a já s Michalem a Vítkem jsme si zašli ke svahu, kde jsme potkali všechny ostatní spřátelené týmy. Když všichni viděli, že šifru téměř nikdo nevyluštil a postupně se plac zaplňoval jako před vlastním zahájením hry, byla atmosféra uvolněná, každý vyprávěl co všechno na šifru zkusil a my, kteří jsme si nestačili popovídat s kamarády před zahájením, jsme si tento restart docela užili.

V 18:00 se začala vydávat nápověda - článek se zvýrazněnou přímou řečí a řešení bylo hned na světě.

Šifra č.2 — Origami želvička (příchod 18:15, odchod 18:34)

Před základní uměleckou školou na ulici Hluboké jsme si vyzvedli šifru s návodem na složení origami želvičky a sešli se s Lenkou a Honzou, kteří si bohužel spíš zašli cestou k dopravnímu uzlu. Překvapilo nás, kolik týmů tady šifru už luští, asi ty noviny nebyly tak neřešitelné jak se nám zdály.

Mrkli jsme na šifru. Úkol zněl jasně, musíme poskládat želvu z papíru pokrytého písmenky. Poskládáme a potom se uvidí. Poskládali jsme a za chvíli jsme už běželi na trolejbus s dobrým vědomím toho, že jsme si polepšili alespoň o 20 míst.

Šifra č.3 — Negramotný rypák (příchod 18:44, odchod 19:17)

V trolejbuse jsme potkali tým Alkaloid a k lékárně na ulici Díly VI jsme doběhli za vzájemného hecování společně. Krom vlastní šifry jsme ještě dostali krabičku s různými šroubky, matičkami, podložkami a označením 10 1/2. Než se nám fantazie rozjela na plné obrátky, jaké že to budeme uprostřed lesa konstruovat McGyverovské katapulty, uzemnila nás šifra s podivně kostrbatými slovy.

Princip jsme odhalili celkem rychle, naštěstí nám hned ze začátku vyšlo ASEVERU, ale pořád ne a ne najít ta správná slova, kterými nahradit HOROR, NEPOZORNOSTÍ a další. Naštěstí přispěchal na pomoc Honza s mapou, když vykoukal hřiště na severu ulice Zálešné.

Šifra č.4 — Osmisměrka (příchod 19:27, odchod 19:46)

V malebné čtvrti plné nízkých cihlových domečků a kvetoucích třešní jsme zjistili, že i tady už kempuje spousta týmů a že si budeme muset pěkně máknout, jestli nechceme skončit jak Baťa s dřevákama.

Nevinně vyhlížející osmisměrka - pro Osud již tradiční - slibovala všechno, hlavně ne obyčejnou osmisměrku. I přesto jsme se pustili do zuřivého škrtání slovíček. Hned ze začátku si Vítek všiml slova DVACÁTÁ, které nebylo v seznamu slov a krátce nato jsme našli i DESÁTOU. Lenka sice už tehdy pochopila, že jde o ulice, protože v předchozím ročníku proběhala Svit křížem krážem, ale nechala si to pro sebe, takže jsme ještě chvíli čmrkali a hleděli na změť čar, než Honza s mapou prohlásil, že je to místo označené písmenem M poblíž ulic desátá a dvacátá.

Telepatie bohužel zatím není náš obor, takže se dopříště musíme víc zaměřit na sdělování svých myšlenek verbálně. Při běhu na zastávku trolejbusu jsme si mnuli všechny krtčí pracičky, protože jsme tušili, že jsme poskočili zase o pár pozic. O co víc jsme mohli být rádi, kdybychom věděli, že tu některé špičkové týmy zůstaly až dvě hodiny a rozebíraly možnosti použití směrů slov, tak jak to kdosi od nás navrhoval těsně před vyluštěním. j

Šifra č.5 — Muzeum obuvi (příchod 19:56, odchod 20:13)

V muzeu jsme zjistili, že jsme 15. a to nás docela potěšilo. Ve skleněných kostkách byly vystaveny nejrůznější druhy obuvi z celého světa a my jsme mezi nimi běhali a hledali exponáty, které jsme dostali na fotografiích. Každý exponát měl svoje číslo. Roztrhali jsme zadání, rozdělili jsme se a za chvíli jsme měli čísla všech bot, botiček, dřeváků a bůh ví jakých škrpálů. Jenže čísla převedená na písmenka nic nedávala, byla tu ale všechna od 1 do 11. Takže to mohlo být pořadí, jenže kde vzít vlastní písmenka? Někdo si v tu chvíli všiml, že i vitríny jsou očíslované a tak byla CHLADICIVEZ na světě. Ještě jsme chvili přemýšleli, kde je nejbližší chladící věž, což bylo celkem zbytečné, protože při pohledu na Svit a tlustý sloupec páry valící se někde z druhého břehu řeky bylo vše jasné.

Muzeum bylo moc pěkné a děkujeme organizátorům za možnost se sem podívat, je super, že využívají místní specifika, aniž by příliš znevýhodňovaly mimozlínské týmy.

Šifra č.6 — Průběh svitem (příchod 20:25, odchod 20:42)

Honza s Vítkem vyběhli vstříc chladící věži a já s Lenkou a Michalem jsme ještě využili poslední vymoženosti civilizace v muzeu než jsme jim pomalu šli vstříc. Právě jsme došli pod most přes řeku, když nám zavolali, ať nikam dál nechodíme, že to mají - vracíme se do Svitu.

Díky předloňskému ročníku a pobíhání po majestátném průmyslovém kolosu továrny Svit nás Honza s Vítkem zavedli neomylně do samého srdce industrializace, kde jsme měli čekat až kolem pojede vodítko. Očekávali jsme někoho na kole, a protože jsme si nebyli jisti, jak rychle pojede, rozhodli jsme se, že s ním všichni čtyři běhuschopní (Lenka mohla kvuli kolenu jen rychle chodit) poběžíme dokud nám budou síly stačit a kdyžtak zvládnem celou trasu na víc pokusů. Batohy jsme nechali s Lenkou, a když se objevilo kolo, dali jsme se do jeho stíhání. Naštěstí nám vodítko nechtělo přímo ujet a stačilo mu jen, že jsme vedle něj s jazykem na vestě trtali kolem továrnách hal, podjezdů, uliček a temných zákoutí. Nakonec vodítko zastavilo na mostě a ohlásilo, že jsme na místě.

Ještě chvíli jsme pobíhali kolem s buzolou a hledali, kde by mohlo další stanoviště být, až si Honza všiml potemnělého vchodu do stoky vytékající do nicnetušící říčky Dřevnice.

Šifra č.7 — Kanál (příchod 20:52, odchod 21:17)

Stoka byla asi 2,5 metru široká a 2 metry vysoká. Když jsem do ní vstoupil, specifický závan mě okamžitě asocioval kanál z TMOU IV, tento byl ovšem mnohem komfortnější, dalo se jít po úzké drolivé skloňené řimse na kraji, takže si člověk při troše opatrnosti nemusel namočit boty.

Na konci vidím světlo a tak plný očekávání uháním vpřed. Světlo náhle zhasne a tak zpomalím. Na konci je jiný hráč a prohlíží si strop. Na stěne je cedule Osud IV a přes stoku jsou položené dveře. Na stropě jsou přilepené malé čtverečky v pravidelné čtvercové sítí. No jistě nasvěcovací plast, proto máme podle návodu na konci zhasnout světla. Po chvilce, kdy si oči přivykly na tmu je jasně vidět pět číslic 7 6 0 0 3.

Vylezu ven ze stoky a hlásím svůj objev Vítkovi, mezitím se Michal s Honzou vrátili přes celý Svit k Lence pro batohy a jsou na cestě za námi. Přemýšlíme co by mohlo číslo 76003 znamenat. Zkoušíme rozklad na prvočísla i jiné blbosti potom ale přijde nápad - mohlo by to být PSČ. To už jsou všichni zpátky a tak se rozhodneme zavolat posilám na telefonu. Bratranec právě sedí v hospodě, Vítkův tatínek to nemůže najít. Až na třetí pokus se podaří najít hledané poštovní směrovací. Á to je náhoda, pošta kousek od nás, no kdo to mohl tušit.

Šifra č.8 — Rádio (příchod 21:26, odchod 21:48)

U pošty dostáváme pytlíček s malinkatým rádiem a kusem papíru s označením - XXX XXXXXXX XX_ XXX_XXXXX XX_X + Jasně první písmena radiových stanic. Jenže rádio nefunguje, mohl by to být zmetek, nebo je to součást šifry? Po deseti minutách se jdeme zeptat slečny vydávající rádia, jestli by nám ho nemohla vyměnit. S úsměvem nám ho vymění a nové rádio už pracuje, super. Ladíme, posloucháme, nic. Navíc je stanic jen kolem desíti, což je míň než iksek. Po chvíli Michal zvolá: „Něco mě napadlo!“ vyndá baterku a po tváři se mu rozleje široký krtčí škleb, valíme na kótu.

Šifra č.9 — Kóta 345 (příchod 22:13, odchod 22:33)

Naštěstí tu nedávno byl Michal s Lenkou a Vítkem na Larpu, při kterém sběhali celý kopec křížem krážem, takže jdeme najistotu. Nejprve solidní stoupání, pak hank jak prase. Nahoře se ale dozvídáme, že jsme osmí s půl hodinou zpoždění na první tým a máme radost. Šifra navíc padne do oka Honzovi a Vítkovi, kteří jsou v Scrabblu docela zběhlí a tak máme za dvacet minut zrekonstruovanou celou partii včetně azimutu a vzdálenosti. Zapínáme GPS, která je letos poprvé povolená, a vydáváme se po cestě na jih.

Po čtvrt hodině díky technice celkem přesně víme, že jsme to přešli a navíc máme docela velkou východní odchylku. Tak se rozhodneme to střihnout rovnou na západ a už se valíme průsekem, který se postupně zmenšuje až na pouhou pěšinu a ta se nakonec ztrácí v hustníku bez konce.

Vrátit se a obejít to po cestách, nebo to nějak prokrosit? Tož zkusíme štestí. Po asi pěti minutách draní se a několika škrábancích vypadáváme na cestu pod níž teče potůček a nedaleko... ano studánka.

Šifra č.10 — Studánka a šrouby (příchod 22:59, odchod 23:17)

V okolí studánky jde vidět několik světýlek, vida nejsme první. Rozkládáme velký igelitový ubrus, který s sebou Vítek nosí už několik let, a dáváme se do luštění. Řada černých a lesklých vodorovných šroubků rozdělených matičkami a podložkami sice nabádá k morseovce ale nápověda „sestrojte 24. 9. až 23. 10.“ je po chvíli správně pochopena jako "sestrojte váhy" a není co řešit, musíme to začít vážit. Nápad, že by každá sestava mohla být jedno písmenko, je hned, jak ale stanovit hmotnosti každého prvku a co bude jednotka?

Nedávno jsem pro jeden šifrovací závod dělal 200 pingpongových míčků, které bylo taky nutno zvážit, tak jsem zajásal a dal se do konstrukce rovnoramenných vah ze špejlí a nití. Honza mě ale zarazil. Jdem k Malenovskému rybníku, ten malý černý kousek spolu s podložkami váží 1, matička váží 2, rozdíly písmenek sedí, nic se vážit nebude. A tak jsme sbalili dečmen pod klepeto a vyrazili k Malenovskému pryglu bez velkého vážení.

Šifra č.11 — Malenovský rybník, studánka a pomník
(příchod k rybníku 23:50, odchod od rybníka 0:01, Svatá voda 0:44, odchod od Tří žen 0:59)

Já jsem šel s Lenkou vzadu a Kluci beželi dopředu. Trochu ale přehlédli hráz rybníka a tak se proběhli a vyzvedli si šifru asi minutu před našim příchodem. Byli jsme tu první (velká radost!).

Zalezli jsme bokem, abychom nepřilákali světlem případné další týmy, co kdyby se taky chtěli proběhnout... Na začátku šifry bylo jasně řečeno, "Nejprve navštivte tato místa". Součtová řada začínající neznámou hodnotou napovídala na transpozici abecedy. Kluci bleskurychle sestrojili tabulku všech možných pětipísmenných začátků a už jsme uháněli směr Svatá voda a Smrt tří žen.

U pramene Svaté vody byl svatý obrázek s krátkým textem. Protože jsme vypili všechny naše zásoby, využili jsme čistého pramene a doplnili všechny petlahve vodou. Jediný Vítek maje napaměti jistou dávnou historii se zdráhal důveřovat přírodním zdrojům vody. Řekli jsme si, že jestli se z toho po...... tak až po hře a s chutí jsme se napili. Voda to byla opravdu čistá, každopádně mnohem čistčí než Bílý potok, nebo možná alespoň svatá, tak jako tak se nám nic nestalo, takže vřele doporučujeme.

Cestou k pomníku tragédie Smrt tří žen vymyslel Michal jak by mohl být princip této šifry a po příchodu k pomníčku a opsání textu jsme zjistili, že měl pravdu. Ještě chvilku jsme v mapě hledali kde protéká potok Burava nějakou obcí Pesina, než nás to trklo a už jsme uháněli vstříc dvanáctce.

Šifra č.12 — Burava a Pesina (příchod 1:15, odchod 1:29)

Bludiště nás mile překvapilo, hned jsme si všimli, že se skládá ze tří cest a rychle zparalelizované počítání potvrdilo, že součty čísel v třech číslených bločích odpovídají délkám těchto cest, navíc normální a černé tučné číslice napovídaly, že půjde o grafiku. Dva lidé kreslili, dva jim diktovali čísla a jeden hledal v mapě. Po vyplnění dvou ze tří cest bylo jasné kam jdeme — hradiště u Leopoldova.

Šifra č.13 — Stříkačky (příchod 2:04, odchod 3:37)

Po chvilce hledání a pobíhání po zarostlých valech starodávného hradiště jsme našli stanoviště orgů. Vzali jsme si šifru, poděkovali a začali se vzdalovat, ku velké nelibosti slečny orgyně, která tu teď zůstala úplně sama, poté co ostatní orgové odešli připravovat další stanoviště. Jeden z odcházejicích orgů nás ještě přesvědčoval, zůstańte tu chvíli, ona je docela pěkná i když to teď v noci nejde vidět. Leč museli jsme dál, protože na nás už v Leopoldově čekali Lenka s Honzou, kteří to vzali po druhé straně údolí.

Nejprve jsme přemýšleli, co nám orgové naznačují těmi 6ti stříkačkami a řadou čísel evidentně znázorňujících objemy, že by nabírání nejaké vody, nebo bójky které budou plavat různě vysoko? Po asi dvaceti minutách hraní si se stříkačkami do jedné z nich někdo foukl a všechno do sebe zapadlo.

Zkoušeli jsme ladit a pískat ale pořád se nám nedařilo žádnou písničku poznat. Jako první jsme určili Prší, prší a potom Komáři se ženili. Moc se nám nedařilo udržet rytmus, nakonec jsme poznali i Holubí dům a všimli jsme si, že všechny pisničky obsahují zvířata. Zkoušeli jsme další "zvířecí", ale nic moc. Po půl hodině přišel tým IS Mise a tak jsme chvíli dělali, že nevíme co s tím, abychom jim neprozradili, že jde o píšťalky.

Po hodině jsme byli trochu vymrzlí ale určili jsme 6 ze 7 písniček. První písmenka to nebyla, naštěstí nápad s falešnými notami přišel celkem brzo, takže jsme měli LIPOHOŘELICE. Protože první písnička pořád odolávala, vydali jsme se do Pohořelic, s tím, že to snad bude v kapli, nebo taky možná někde uprostřed pole v místě kde náspis POHOŘELICE křižuje cestu v poli na mapě.

Před Pohořelicemi se ještě Vítek s Michalem odpojili a šli prohledat nedaleké doLI (třeba orgové nenašli písničku na ly), zatímco my ostatní jsme mířili k zámecké kapli. V tom Honza přišel na první písničku a tak jsme klukům zavolali a zvýšili tempo.

Šifra č.14 — Zoo u kaple (příchod 4:05, odchod 4:14)

U kostela vedle zámku jsme potkali luštící tým IS Mise, což nás trochu překvapilo. Zatímco my jsme se hodinu a půl mořili s písničkami, oni to elegantně pomocí flétny zvládli za půl hodiny a nepozorovaně nás předběhli.

Já jsem se vydal hledat kapli v parku a když jsem se vrátli s šifrou ke kostelu, byla IS Mise pryč. Kluci mezitím dorazili, takže jsme si k šifře sedli všichni dohormady a za deset minut bylo vše hotovo, ještě že nedávno řešili něco podobného na Matrixu.

Řekli jsme si, že zkusíme IS Misi předběhnout a tak jsme nechali Honzu s Lenkou vzadu a rozběhli se směrem na Kvítkovice. Běželi jsme vstříc blížícímu se východu a IS Mise pořád nikde, snad taky neběží? Až kousek před Kvítkovicemi jsme je předběhli a protože byl Michal ještě rychlejší než já s Vítkem, vyběhl za chvíli z boční ulice a třímal vítězoslavně 15tku.

Šifra č.15 — Dům pravdy (příchod 4:30, odchod 4:54)

Po zběžném přečtení zadání jsme pochopili, že hledáme tři údaje, počáteční místo, azimut a vzdálenost. Proto nás dost zarazil výrok prostředního pravdomluvce, že řešením je jen jedna položka jediného seznamu. To bylo krajně podivné, naštěstí nás napadlo chápat úlohu tak, že pokaždé, když do Domu Pravdy člověk vejde, chápe se jako řešení právě jeden z požadovaných tří údajů a ostaní dva jsou v tu chvíli nepravdivé. Proto se musel princ do domu dvakrát vrátit.

Chvíli jsme přemýšleli o tom, jestli jsou naše úvahy správné a po nakreslení několika náčrtů nám vyšli všechny tři údaje ukazující na malou travnatou plochu na rohu ulic Boženy Němcové a Hložkovi v Otrokovicích.

Na této šifře padla na Lenku únava a i ostatní asi nebyli úplně fit, když jsme se ale zvedli a vydali směrem k Otrokovicím s vidinou IS Mise luštící šifru v zádech a novým dnem právě rozžínajícím východní oblohu byl to skvělý pocit naplňující nás novou energií.

Šifra č.16 — Nesmyslný text bez hacku, carek a tecek (příchod 5:15, odchod 13:48)

Šifra č. 16 nakonec skutečně byla tam kde jsme ji určili, což bylo výborné, protože já osobně jsem měl o našich logicko deduktivních schopnostech v takto brzkou ranní hodinu mírné pochyby. Radost byla o to lepší, když jsme zjistili, že na šestnáctce jsme stále první. Po chvíli nás Vítek s Lenkou dohnali a tak jsme se společně uvelebili na lavičce před nedalekým obchodním centrem.

Nemá asi moc cenu popisovat co všechno jsme s šifrou zkoušeli dělat, každý kdo ji měl v ruce, o ní může říct své (viz diskuse). Jediná změna po hodině luštění byl tým IS Mise, který se také přesunul na nedalekou lavičku a tak jsme se alespoň mohli povzbuzovat šílenými škleby.

Protože řešení stále nepřícházelo, začali jsme přemýšlet o tom, že bychom mohli oběhat některá zajímavá místa ve směru očekávaného postupu hry. To sice není v pravdilech Osudu zakázáno, ale Vítek hrajícíc striktně podle zásad Buď Dobrý Tmář nám to zatrhl, dokud nebudeme mít alespoň dobrý důvod někam jít, nikam nepůjdeme.

Po asi dvou hodinách bez viditelného pokroku jen spousty šílených nápadů napadl Michala jeden obzvláště šílený. Poslední věta textu zněla: "zkus najit postup v tomto nesmyslnem textu bez hacku carek a tecek". Jedno z možných chápání by mohlo být: vykašli se na celý tento nesmyslný text a najdi postup bez háčků, čátek a teček. Co to ale znamená postup bez háčků, čátek a teček? Mohlo by to třebas být: Zkus najít Poštu P... a náhodou se nedaleko opravdu nacházela jedna pošta s parkovištěm označeným písmenem P hned vedle.

Směr byl celkem správný a Vítek uznal, že by na tom nápadu mohlo něco být, i když je opravdu šílený a tak jsme se vydali k parku se sochou Tomáše Bati. Šifra u pošty ani na parkovišti samozřejmě nebyla, byl tu ale krásný park s nakrátko střiženým trávníkem, pohodlné dřevěné lavičky a Kulturní dům zmiňovaný v úvodním pořadu od Davida Vávry. Tento skvost Zlínské architektury skrýval krom pizzérie s bagetami, zmrzlinou a zákusky také luxusní záchodky zadarmo, čímž z tohoto místa dělal ráj na zemi.

Během následujících několika hodin jsme vyzkoušli ještě mnohé další systémy dešifrování leč všechno nadarmo, nápady pořád přicházely ale únava se také čím dál tím víc hlásila o slovo, takže jsme museli běhat kolem, abychom neusnuli. Potěšil nás telefonát od kamarádů z týmu IS Myši, kteří nám popřáli ať dojdeme, ale ani to nepomohlo.

V 12 hodin přišla první SMS od organizátorů. Nikdo zatím hru nedokončil a všichni jsou seklí na 16tce. Nápověda je, že tečka nad i není chyba. To nám moc nepomohlo, protože systémy založené na tečce v i jsme už dlouho rozvíjeli, na druhou stranu nám to dodalo šanci, že bychom ještě stále mohli vyhrát.

Ve 13:45 došla další SMS, že stále nikdo 16 nezdolal spolu s nápovědou, která tentokrát napověděla hodně, takže jsme za 3 minuty věděli kam jít a s radostí i mírným zklamáním, že sedíme sto metrů od stanoviště č. 17 jsme pro něj zaběhli.

Šifra č.17 — Fotocesta (příchod 13:53, konec 15:45)

Na 17tce jsme byli jako první, orgové nás povzbudili ať makáme, že na to máme. Mrzelo nás, že jsme restartem hry přišli o ranní náskok. Sešli jsme se zase v parku, abychom zjistili, že šifra je fotocesta z jedenácti míst. Přičemž dvě z těchto míst jsou speciální tím, že na jednom je heslo (11/11) a na druhém organizátoři (5/11) (asi čekající na tým s heslem?).

Jedno z míst a to park se sochou Tomáše Bati jsme lokalizovali ihned, protože jsme na něm strávili předchozích několik hodin, s dalším místem jsme měli trochu potíže, protože (jak jsme si nakonec odvodili) byly fotky focené pomocí teleobjektivu z velké dálky čímž se za sebe dostávaly do úhlu i předměty dosti vzdálené.

Po víc jak hodině bloudění po okolí, když se ulice zaplnily dalšími tými hledajícími ony vysněné body jsme konstatovali, že někde je chyba. Známe přesně obě místa kde mají být orgové i heslo i odkud byly focené ale nikde nic není. Zavovali jsme orgům, jestli se někde nestala chyba a ti nám potvrdili, že vše je v pořádku, že na obou místech dané věci jsou a orgové mají reflexní vesty.

Ještě chvíli jsme přemýšleli co a jak, ale potom jsme se rozhodli hru vzdát, za 15 minut by stejně skončila a my jsme ještě chtěli zajít na sraziště a třebas někoho známého potkat. Když jsme se dozvěděli, že sraziště je ještě 1,5 km daleko, vydali jsme se na cestu, chyběla už ale motivace, navíc nás konečně dohnala únava, adrenalin vyprchal, takže jsem se doplužili tak akorát na závěr. Nálada v týmu byla na hranici absolutní nuly. Udělali jsme všechno co se dalo, vydrželi až do konce ale nestačilo to.

Závěr

Na závěru jsme ještě potkali tým IS Mise, který právě odcházel, tak jsme se aspoň domluvili, že pojedeme společně vlakem do Brna. Každý jsme vyžahli dvě kofoly a poslechli si, jak se tedy měla správně řešit ta sedmnáctka. Řešení se nám vůbec nelíbilo. Zanášet body do mapy je sice možné, není to ale elegantní, v okamžiku, když mám dané dva význačné z nich. Jak poznamenal Michal, kdyby na šifře bylo, že orgové jsou v bodě 5/11* a heslo 11/11* bylo by to lepší. Ale i tak nám šifra na konec vůbec nesedla.

Zklamání z konce hry tak trochu spravila cesta s kamarády zpět do Brna, když jsme si povyprávěli, jak se komu dařilo.


Naše hodnocení

Hra byla skvěle připravená od nápaditého začátku, přes velmi pěkné šifry v střední části, až po vyvážený terén a moc zajímavá místa. Nechápeme jak mohli orgové zařadit na konec šifry 16 a 17, myslíme si, že šifra 16 snad nebyla ani testována, když ji za 8 hodin nikdo z 15 týmů bez nápovědy nedal. Je velká škoda, že konec nevyšel, z osobních zkušeností víme, že celkový dojem z akce z 60–80% záleží na jejím závěru, takže poslední dvě šifry dosti kalí jinak velice pozitivní dojem. Časem, až převládne vzpomínkový optimismus, uvidíme letošní Osud snad ještě lépe — super trasa a vychytávky v paměti zůstanou.

Organizátoři si dali se hrou opravdu hodně práce a jsme jim za to vděčni, přejeme všem, aby se ze svých chyb poučili a tešíme se na setkání na Osudu 2008.

Proudoví krtci

co nás potěšilo
  • Zajímavé zahájení
  • Zajímavá místa (Museum, Svit, Stoka, Terén, Hradiště Leopoldov)
  • Trvající tradiční prvky (manuální šifry — stříkačky, šrouby, osmisměrka)
  • že jsme se probojovali na špici a udrželi se tam až do šifry 17
  • Pěkné stránky s fotkami týmů
co nás nepotěšilo
  • Restart hry v 18:00
  • Šifra 16, opravdu hodně moc nás nepotěšila
  • Šifra 17, svou neelegantností

sepsal Sven

« zpět na zážitky