Pewnost 1 (25. 3. 2006, Olomouc)

Proudoví krtci: Honza, Vítek, Michal
výsledek: došli jsme na osmičku ze dvanácti (s jednou záchranou)

Legenda o tom, kterak Krtci z Proudowa nedobyli Pewnost

První ročník šifrové hry Pewnost nás od chvíle, kdy jsme se o něm dověděli, lákal i odrazoval. Lákalo nás podívat se do Olomouce a trochu nás odrazovala neznámá akce prezentovaná zpočátku jako hra pro skauty. Postupně se odkaz dostal do kalendáře šifrových her a na startu se nakonec objevilo téměř padesát týmů, z nichž mnohé byly protřelé nejednou šifrovou hrou.
Jako Krtci z Proudowa jsme se zaregistrovali tři - Michal, Vítek a Honza. Několik dalších Krtků nemělo čas, nebo jsme se je neodvážili zvát, protože jsme chtěli po Olomouci běhat, na což nemá každý chuť. Nakonec to nebylo tak žhavé a mám dojem, že by nám neuškodilo, kdyby nás bylo víc.

Do Olomouce jsme vyrazili v šest ráno v rámci patnáctičlenné skupinky hráčů z Brna. Mimo hromadnou slevu bylo příjemné, že jsme si mohli zkrátit cestu hraním taroků. Na nádraží v Olomouci jsme pak koupili celodenní jízdenky na místní MHD a sehnali jsme mapky města. Přesunuli jsme se do parku, kde měla hra startovat. Byli jsme tam hodně brzo, aspoň jsme v pohodě srovnali věci, trošku jsme si prohlíželi mapu a napjatě jsme očekávali, co to vlastně bude.
Při registraci jsme dostali složku s mapou, textem legendy, archem na podpisy a pak jakousi nápovědu. Obrázek s knihou, paletou a dalšími symboly nás zaujal, ještě zajímavější bylo slovo, které jsme objevili v zašedlém okolí. "Apuntador" jsme přesmýkli na "rotunda A P" a přemýšleli jsme, kdy bude potřeba jít k Arcibiskupskému paláci. Nakonec nám to bylo k ničemu a já do teď nevím, co to slovo jako mělo znamenat. Později mi trošku připomínalo indicie.

První úkol nám připomněl svým stylem úvodní řadu z naší Krtčí nory. Dlouho jsme si s ním nevěděli rady. Měli jsme dojem, že jsou obrázky odkazem na nějaké místo v Olomouci, kde budou třeba obchody související s obrázky. Zdálo se nám, že to nepěkně diskriminuje "hosty", a s nevolí jsme sledovali, jak týmy postupně odcházejí. Pak Vítek pochopil poslední dvě slabiky "BRA-NA" a po chvíli jsme šli i my. Rozběhli jsme se nadšeně ulicemi a správnou bránu jsme přeběhli, naštěstí jsme se včas zeptali. Hodně mě překvapilo, že jsme se do tabulky zapisovali jako těsně druzí. Kam všichni teda šli?
To jsme neřešili a věnovali jsme se raději druhé šifře. Oblíbená skautská obíhačka. Napřed jsme se snažili pohybu bránit a vymýšleli jsme písmena, na než stačila mapa nebo kalkulačka. Když jsme už nedokázali nic domyslet, museli jsme na Dolní a Horní náměstí. Odtud Michala Vítek vyráželi k památkám a já jsem sbíral písmena z památek na náměstí a od kluků. Přes několik chyb jsme se dopracovali k Pí-centru v Mlýnské a dostali jsme tam svíčku.
Z doporučených předmětů jsme si vybrali nožík a ne sirky, a tak jsme za chvíli měli v rukou zadání. Nevadilo moc, že bylo roztžené na tři kusy. Systém šifry nás po zkušenostech z jiných her (Zimoc a Sendvič) rychle napadl a celkem rychle jsme se dobrali k tajence. Vyběhli jsme směrem na ulici Dobrovského. Vítek chtěl po cestě navštívit záchod, tak jsme mu s Michalem utekli. V parčíku jsme byli první a než Vítek přišel jsme stihli i získat první indicii. Michal mě naštěstí snadno unesl na zádech i s pochodní a měl i dost dlouhé nohy na krok dolů z lavičky, původně plánovaného seskoku jsem se bál.

Šifra o baronech (typická zebra) byla opět pouze otázkou času. Ani jsme nepoužili podrobné kombinační tabulky, přesto jsme celkem rychle znali správný směr. Velkou organizátorskou nedomyšleností bylo, že existoval ještě značně rychlejší způsob určení téhož. Ti, kteří hned začali měřit v mapě, neměli co řešit, jediné místo bylo smysluplné. To je trochu škoda. Přesun ke klášteru jsme zvládli dle mapy snadno, horší to bylo s hledáním zadání přímo na stanovišti. Během hledání nás dostihly Prahory (Tom vyběhnuvší pro zadání) a Pralinky.
A další týmy se postupem času u stanoviště hromadily. Šifra byla zapeklitá, bylo aspoň hodně prostoru k "bojování". Samotná myšlenka boje pro zisk indicií pomocí házení mincí byla dobrá. Konkrétní provedení skrývalo spostu záludností. Problémy s tím, kdo kdy musí bojovat, kolik lidí se podepíše, kolik indicií se dá získat nebo na kterou stranu padá častěji upravená mince, tento systém znehodnotily. Taky nás nepotěšilo, že před bojováním se vyzyvatel musí přiblížit k řešícímu týmu a pokud na sebe neupozorní, může zaslechnout nebo uvidět řešení. Myšlenka bojování o nápovědy není sama o sobě špatná (mírně pomáhá týmům vzadu, kterých je víc pospolu a kdo postupuje včele, musí plnit všechny úkoly nebo čekat na bojování) - ještě to chce dopilovat nedostatky a vyvážit s plněním úkolů (nelíbí se nám, že bylo málo úkolů a bojovat se muselo).
Podstatnější je, že nás pátá šifra zastavila v nadějném postupu hrou. Její grafická podoba nás původně naváděla na origami. Pak jsme se shodli, že prohození dvou čtvrtin vedoucí ke složení navazujícího zadání musí stačit. Obdélníky se zakódovanou informací ve vynechaném řádku a sloupci nás zase zavedly k různým abecedám vepsaným do tabulek. Na mobil jsme zapomněli. A použili jsme ho až ve chvíli, kdy jsme se rozhodli neztrácet čas nad úkolem, kde nás nic smysluplného nenapadá. Zavolali jsme si o tu jednu povolenou záchranu. Z šifry jsme nebyli nadšeni ani poté, co nám někdo prozradil řešení. Úspěšnost týmů při jejím řešení byla asi dost nízká.

Přeběhli jsme kus města, abychom stáhli něco ze ztráty, a opravdu jsme téměř u pevnůstky Exit dostihli vedoucí Prahory a Pralinky. Ztráta činila v tu chvíli zhruba dvacet minut. Ještě to nebylo beznadějné. Chyby v legendě bily do očí. Pracovali jsme chvíli odpředu a chvíli odzadu a pak jsme poslali Michala k hradbám v Michelském stromořadí. Zcela přesné dořešení šifry se nám s Vítkem nedařilo (podle Iontového stabilizátoru byly v chybách chyby - nebo jsme nepochopili zadání zcela) a přicházely další týmy, s nimiž jsme se vzájemně rušili (při řešení i při telefonování). To byl velký nedostatek tohoto stanoviště. Nevím, proč jsme to nemohli dostat na papíře jako všechno ostatní. Naštěstí nás Michal brzy odvolal dál.
Doplňování dvojic nás opravdu bavilo, pokračovali jsme společně v tom, co Michal začal a věděli jsme skoro všechno (do dneška netušíme, co je dvojice k Bohu na N). Také jsme něco domýšleli a celkem brzy jsme odjížděli tramvají k Litovelské brance. Získali jsme druhou indicii poté, co jsme zvedli s Vítkem Michala na ramenou. Trochu nás zašpinil botama, ale zvládli jsme to i bez lezení na strom. Podobný úkol jsme plnili před rokem na EXITu v Brně a tam bylo lezení po stromě zakázáno. Zaregistrovali jsme ztrátu 25 minut na Prahory. V tu chvíli pro nás úspěšná hra vlastně skončila.

Poslední správná myšlenka byla ta, že po vyřešení šifry 8 dojdeme na deváté stanoviště a tam budeme na nějaké pamětní desce nebo tak někde číst písmeno podle zadání šifry 9. V notách jsme na první pohled nic neviděli, protože jsme odmítali uvěřit, že v naprosto originálním partu, který je pouze zkopírovaný, může být něco složitého. Přiřadili jsme nápovědu ze startu a mysleli jsme, že by mohla přijít ke slovu "rotunda A P". Tak se tam Michal vydal, nebyl úspěšný ani tam, ani na jiných místech, která po cestě centrem potkal.
Analyzovali jsme postupně mnoho věcí. Zaměřovali jsme se hodně na hudební stránku, když bylo v pokynech psáno, že má v týmu někdo znát noty. Jestli to bylo opravdu k ničemu, je to od orgů nepříjemný podraz nebo zbytečné matení. Nejsme tak velcí odborníci, ale zdálo se nám všechno naprosto v pořádku. Tedy kromě připsaných pěti not na konci prvního řádku. Ale i pro to jsme dokázali najít vysvětlení. Zkoumali jsme trochu i texty okolo not, velmi nás pobavil zákaz kopírování, když to zjevně zkopírované bylo. Textu s adresou vlevo dole jsme se, pravda, moc nevěnovali, ale stejně, co by nám na něm mělo být podezřelého? Jít na libovolnou adresu, která se na zadání šifry objeví, to je projev naprostého zoufalství a jako autorské řešení to u nás rozhodně neobstojí. Snad jedině velmi znalým místním (diskriminace?) mohl být podezřelý ten Španělský institut.
Už v době, kdy byl Michal s mapou na cestách, měl Vítek teorii o Čadově ulici nebo něčem podobném. Když se Michal vrátil, taky ho to v jednu chvíli napadlo a v mapě jsme ověřili, že tato ulice opravdu existuje. Když jsme si všimli, že připsané noty (jediná neoriginálnost na zcela originální kopii hudebního partu) tvoří šipku, která směřuje ke jménu autora, měli jsme o dalším cíli jasno. Ne že by nás taková šifra nadchla, ale věřili jsme, že máme řešení. Absolvovali jsme dlouhou cestu šalinou a autobusem, prohledali jsme krátkou uličku a po telefonátu orgům (na Čadově opravdu nic nebylo) jsme se zklamaně vraceli. V tu chvíli bylo jasné, že jsme skončili, bylo totiž pozdě a se šifrou jsme si definitivně nevěděli rady. U nádraží jsme potkali Prahory na cestě z desítky.

Když jsme se vrátili do parčíku u branky, bylo tam několik týmů. Po vzájemném ujištění, že už o nic nehrajeme, jsme trochu vyměnili zkušenosti se spřáteleným týmem Iontový stabilizátor. Spojením hlav vyšlo, že na adrese není institut ale hřbitov a že tam zkusíme hledat hrob toho zpropadeného Čady. Asi třicet minut jsme se o to společně snažili - pět lidí procházelo dost velký hřbitov, nenašli jsme Čadu ani obrázek z nápovědy, což měl být správný postup - takže jsme se vrátili na nádraží a po osmnácté hodině odjeli vlakem zpět do Brna (Cíl byl totiž daleko a autobus s, olomoučáci odpustí :), mizerně řídkým jízdním řádem nám právě ujel.) Po cestě jsme se docela dobře bavili a brali jsme neúspěch s humorem. Dostali jsme taky telefonem echo, že vyhrály Pralinky před Prahorami. Takže konečně ty Krtky a Prahory porazili. (A zase vyhrál tým začínající na "Pr".) Bude nás zajímat jejich reportáž a v ní, jak si poradili s pětkou a osmičkou. Netvrdím, že to nešlo, asi jsme nebyli ve formě. Možná byla nakonec trochu škoda, že jsme byli jen tři, ono víc hlav - víc nápadů. Třeba sestru doma trkla ta adresa okamžitě. Celkově nebyla hra špatná, poznali jsme nové město a zahráli jsme si. Při prvním pořádání hry se nedá vyhnout drobným mouchám, to víme z vlastní zkušenosti. (doplnění: ani při druhém:) )

Na hře oceňujeme:
  • Olomouc (až na Michala jsme v ní byli pořádně poprvé, památky máme důkladně vryté do paměti)
  • dobrý plán rozvržení šifer (rozbití pole, obíhání, několik opravdu těžkých šifer na prověření týmů)
  • nápad s úkoly a bojováním (bohužel máme pocit, že v praxi se moc neosvědčil, možná to chtělo víc úkolů a ne nutné bojování)
  • šifry(úkoly) 1 (TE-REZ-SKA), 2 (obíhačka památek), 7 (doplnění známé dvojice) z lehkých; přiznáváme, že námi nevyřešené 5 (mobil 9x4) a 8 (steganografie v "okopírovaných notách") mají něco do sebe (z těch, co jsme viděli jsou asi nejvíc nápadité), ale s podáním osmičky nesouhlasíme
  • že orgové zvládli uspořádat svoji první svojí šifrovou hru s 42 týmy a že se nebáli hned napoprvé vyzokušet něco nového
  • že vítězný tým všechno vyřešil a včas došly ještě další dva


  • sepsal HOnza, doplnil Vítek


    « Zpět na zážitky